Víkend od kterého jsem nic nečekal
Byl týden po srazu. Až do středy mi bylo smutno. A dospával jsem spánkový deficit. Po pravdě taky se moc nedělo. Babča každé ráno do práce a známý kolotoč, ve kterém na mě zbývaly ty dvě hodiny denně na prochajdy.
Od víkendu, který měl přijít jsem nic nečekal.
Hlásili prý špatný počasí a tak to bylo napínavé, jak to dopadne. A protože babča má ten další víkend plánovanou svatbu (tedy návštěvu svatby), bylo prý nutno něco zařídit a udělat. A taky doma řádila v sobotu jak černá ruka. Dělala, jako by ta svatba měla být u nás doma. Jen najíst by nedostali, protože tím se nějak vůbec nezabývala. Jenže dopoledne psala Dáša, že by když tak přijela. Tak že jo, a že pojedeme na hora (do hor-slang, pozn.autora). Vyrazili jsme směr Pec pod Sněžkou a Sejfy. No my to známe, ale ti z kraje ne!
Tam jsme šli kolem potoka. Quentino ve vodě a já zkoumal okolí, protože kousek byly pastviny. No našel jsem jeden - skoro čerstvej kravinec, a povedlo se... Nádherně voněl.
Quentino, aby potvrdil svou pověst, lítal jak šílený. Vykoupali jsme se, ale mě se to moc nelíbilo, protože po kravinci zbyl jen zelený flek. To je otrava.
A protože babča má všude známý, i tady se našli dobráci, kteří uvěřili v andělský výraz vysírky a pozvali nás posedět. Doteď litují... Protože nejdřív si mysleli, že jsem se zbláznil, než přišli na to, že je to jiný pes, pak jim přerval asi tři lanka, která jim držela posezení, hrábě málem odnesl, to jsem musel rychlým během zachraňovat a každopádně to bylo určitě dvakrát kolem rybníka…..no, když skočil jedný cyklistce před kolo tak, že ji málem trefil šlak, bylo jasné, že své pověsti nezůstane ani v českých horách Krkonošských nic dlužen. U nás doma pak dokonce chvíli poležel, ale jinak mě zase málem přinutil k emigraci…. není se před ním kam schovat. Fotky z prochajdy prý Dáša dala na webik, i mě ozdobeného kravincem.
Ale to jsem netušil, co mě čeká v neděli. Protože v neděli jsme zajeli na Dubinu. Čekal jsem, protože babča slibovala, že konečně dorazí Fleurásek. A jo.
Jejku lidi, to vám je krasavice. A voní. Úplně úžasně voní. No pánečkové dali kávinku a řeč. A pak fotili, protože když se najdou takový dva jako my, je co fotit. Babča si myslela, že když Fleurásek je taková šikulka na soutěžích, že bych se mohl přiučit, ale věřte na to opravdu nebyl čas. Já bych vám svoje pocity vypravoval, ale ono to není nutný, jen se podívejte. A já si zatím podám tu hračku co jsem dostal od Fleurinkových, lehnu si na ni a budu vzpomínat na to moje černý zlatíčko chlupatý…..
Protože nejdřív se mě malinko bála…
Pak jsem ukázal, že jsem galantní a trpělivý…
A lákal jsem ji ke hrátkám…
Doprovázel jsem ji ve vodě…
I na suchu…
Není žádná bačkora, koukejte jak se umí ohnat…
Ale to se díváme na naši budoucnost…